ENZEDRA Bílá místa rolnické historie: Místní užitkové a okrasné rostliny jako cesta ke zvyšování druhové rozmanitosti regionu

Zajímavosti

Cit. M. H.: „Kolem Kovářské byly sněžné jámy, byly tam už za Napoleona. V nich se držel sníh a led celý rok. Z tama se vozil led, kam bylo potřeba. Třeba na ledování po úrazech, co měli vojáci. Když třeba to utrhlo nohu a bylo potřeba zastavit krvácení, tak tam v horách na to dávali ten led z ledových jam.“

V Koporeči sedlák Wenzel Gallin vyšlechtil hrušeň – pozdní zimní máslovku. Ta potom dostala název podle osady – koprčka.
Gallin žil v letech 1722 - 1802, hospodářstvísvého otce převzal v roce 1746. To pak v roce 1778 předal svému synovi a věnoval se zejména šlechtění hrušní. Podařilo se mu vypěstovat odrůdu pozdní zimní máslovky, která následně zlidověla právě pod názvem koprčka.
Zvláštnost této odrůdy spočívá hlavně v tom, že se sklízí v době, kdy jsou plody ještě tvrdé a při ochutnání se netěší dobré chuti. Je proto potřeba je řádně uskladnit, nejlépe do sklepa, kde dozrají, změknou a zežloutnou a teprve potom je doceněna jejich výborná chuť.

Zdroj – www.oulisnice.cz

Cit. I. F.: „V zimě jsme dostávali na cestu do školy do kapsy na zahřátí čerstvě uvařenou teplou bramboru. Ta nás zahřála a pak jsme ji ve škole snědli na svačinu.“

Cit. K. M.: „Po r. 1961 nařídil Chruščov, že se musí všude pěstovat kukuřice. Houby o tom věděl, jenom si myslel, že když to roste na černozemi na Ukrajině, tak to poroste všude. Ve škole jsme měli strach neposlechnout. Tak jsme to udělali tak, že jsme ji jeden rok na školní zahradě vyseli, dělali o růstu zápisky a na podzim, když došly první mrazy, byla pořád malá a zelená. Klasy byly v mléčné zralosti. Tak jsme sepsali zprávu, že tady to nejde a že dalším výsevem bysme způsobili škodu národnímu hospodářství. A měli jsme pokoj.“


„Z brambor dělala maminka uhlířinu, to byly brambory a knedlíky opečené na sádle. Měla jsem to moc ráda.“

„Ze zelí dělala maminka golubce nebo taky se říká holubky (pozn. plněné zelné závitky) a pak jsme měli rádi mačanku (pozn. polévka s paprikou, houbami a masem). Taky jsem měla ráda bramborový guláš. Chleba jsme chodili kupovat. Hodně pekla různé placky a buchty.“

„Zelí se nakládalo se solí a s kmínem. Pak se dělala zelňačka, vepřo-knedlo-zelo nebo salát ze zelí s jablky a s křenem. Měli jsme taky kozu a mléko bylo normálně na pití a sýry.“

„Maminka vařila granadýrmarš, to byly brambory a nudle opečené na cibulce. Přidávala se do toho jen sůl a pepř, paprika ne, tu si nepamatuji.

Taky jsme dělávali škubánky. Vařené osolené brambory maminka v hrnci prošťouchala a zasypala moukou (pozn. – nepamatuje si, jakou). Pak se to po kouskách opékalo na sádle. Někdy si to vzali jen tak, někdy se polilo usmaženou cibulkou, ale taky to mohlo být na sladko.

Další jídlo byly nočky z mouky a vajec, bývaly s mákem. Tomu jsme říkali kudlanky.“

„Moc rádi jsme měli taky kulajdu s houbami – bramborovou polévku s kyselým mlékem, cibulí a koprem.“

„Při mlácení jsme jedli domácí uleželý tvaroh s paprikou, se solí a kmínem. Napěchovalo se to do hrnku, zavázalo a za týden to bylo výborné.“

„Z obilí se pekl hlavně chleba. Moje tchyně dělala chleba a pak ve vyhřáté peci pekla koláčky. Ty se dělaly s mákem, tvarohem, jablky nebo zelím. Každý byl jiný, ne vše dohromady. Taky se peklo něco jako dalamánky.“

„Chleba se pekl na 14 dní, obyčejně se peklo v sobotu. Pec jsme vytápěli, dvířka musela být zavřená. Pak se všechno hrablem vyhrabalo a vymetlo. Chleba se dělal jen ze žitné hladké mouky a s kmínem. To si pamatuji nejvíc.“


© 2020 - Ing. Vladimír Zvala