Podle vzpomínek seniorů se na zahradách vždy pěstovala především kořenová zelenina – mrkev, celer a petržel, vždycky pár řádků zelí a kapusty (hlávkové a růžičkové), nikdy nechyběla fazole a hrášek.
Hlavně pro děti tady byly jahody. Nebylo jich moc a nebyly nijak velké, ale většinou byly. Na co se děti těšívaly už od jara, byla rebarbora. Její velké listy rašily po prvním sněhu někde v koutě u plotů a
po kyselých silných řapících se zpravidla objevovala podle tehdejší terminologie kopřivka (dnes bychom to nazvali alergickou reakcí). Z koření nechyběl třeba libeček, dobromysl a pažitka. Zlatým pokladem
pro stravování byly samozřejmě brambory, kterých se pěstovalo tolik, jak byla velká domácnost a kolik dovolila zahrada či políčko.
Protože se během roku lidé setkávali se svátky blízkých, s pohřby a svatbami, nechyběly květiny, ty se používaly i při církevních příležitostech. Rozmanitost druhů odpovídala jak místním zvyklostem, tak samozřejmě
možnostmi danými podnebím Krušných hor. Obvyklými květinami byly narcisy, růže, kopretiny, řeřicha, šeřík, měsíček používaný jako léčivka, zvonky a další.
Tyto plodiny se postupně objevují na pokusné zahradě ve skanzenu Stará Ves (součást Podkrušnohorského zooparku Chomutov) tak, aby je mohli poznávat všichni návštěvníci skanzenu.