V sobotu 5.10 a neděli 6.10 jsme absolvovali další cestu do nitra zapovězených Doupovských hor. Zde jsme po předchozí rekognoskaci zaniklých obci a dříve v obcích pěstovaných okrasných a užitkových rostlin prováděli jejich odběry. Vždy jsme dbali na to, aby zůstaly na odběrových lokalitách porosty zachovány. Tam kde byla populace rostlin nízká byly lokality pouze zaznamenány, ale odběry provedeny nebyly.


Po založení na záhonech jsme očekávali jak odebrané rostliny dopadnou. Na snímcích z března 2020 je vidět, že se čemeřici odebrané na jedné z Doupovských lokalit daří o čemž svědčí kvetoucí rostliny.

Obec Hůrka první zmínka
o osadě je z roku 1869 a poslední v roce 1950, kdy byla úředně zrušena. V roce 1921 bylo v obci 5 stavení a počet obyvatel činil 31. Je znatelný obecní rybník, studna a suť z kapličky.
Zbytky zaniklé obce Hůrka




Zvoníčkov (Mannelsdorf)
Zvoníčkov, dříve Männelsdorf, ležel v úžlabině na úpatí Doupovských hor - 4,5 km na JJZ od Kadaně - v nadmořské výšce 510 m. Přes bývalou vesnici dodnes vede okresní silnice z Kadaně, vybudovaná roku 1890. Domky Zvoníčkova byly roztroušeny po obou stranách této silnice, uprostřed vsi stála kaplička a šikmo před ní malý rybník. Bývala zde také hospoda.
První známá písemná zpráva o existenci Männelsdorfu je až z roku 1460, kdy Ilburkové prodali Bossovi z Fictumu panství Egerberg, jehož součástí byl i Männelsdorf, tehdy Mensdorf. Vesnice ale určitě existovala již dříve. Dnes je Zvoníčkov téměř celý zbouraný a jen zbytky zdí připomínají, kde domy stály.


Obě obce byly zasaženy suchem a obec Hůrka byla zcela vypasena skotem. V obci Zvoníčkov byla nalezena následující kulturní vegetace: křovinný porost byl tvořen pámelníkem bílým Symphoricarpos albus (L.) S. F. Blake a rovněž porostem šeříku obecného Syringa vulgaris L.


Bylinné patro bylo v době návštěvy rovněž zdecimováno nedostatkem srážek. Proto bude v obou obcích provedena opakovaná návštěva počátkem vegetace.

Krušné hory a Podkrušnohoří
Většina krušnohorského obyvatelstva se skládala z převážně německých rolníků, řemeslníků a havířů (pozvaných k těžbě rud). Prostá venkovská kuchyně respektuje tradice, ve spojitosti s různými svátky a oslavami či různými zvyklostmi v průběhu ročních období.
Zpočátku ve stravě převládaly kaše, důkazy o polévce máme až z 16. století. Dále se užívaly bylinky, řepa, tuřín, kvašený žitný chléb, ryby, chov dobytka poskytoval sýr z kravského, ovčího a kozího mléka, stále častějším zdrojem masa bylo také pytlačení. Hlavními nápoji byly vedle vody také tzv. kofent (řídké pivo bez chmele), víno a občas mléko.
Na přelomu 16. a 17. století se v Krušnohoří přechází z dosud obvyklých čtyř jídel denně na tři. Obvykle připadal na každý den v týdnu jeden opakující se druh jídla. Střídalo se například kyselé zelí, kroupy, knedlíky, krupičná kaše nebo čočka. Středa byla jedním ze dvou dnů půstu, ve čtvrtek se podávaly knedlíky, většinou jako příloha k masu, nebo masem plněné. Pátek pak byl dnem půstu, resp. v pozdější době se jedla ryba.
Kvalita stravování se ke konci 18. století na krušnohorském venkově zhoršovala, i když ne tak výrazně, jako tomu bylo v lidnatějších částech a v hornických městech. Tam, kde přibylo tovaryšů a pracovníků v manufakturách, je se zhoršováním životních podmínek patrná i snižující se kvalita stravování. Narostl počet chudinských domů a výdejen polévky pro chudé. Luštěniny a později brambory tvořily hlavní součást „jídelníčků“.
Až zavedením brambor a jejich plánovaným pěstováním i ve velkém bylo možné zmírnit nouzi části krušnohorského obyvatelstva. V roce 1710 je najdeme podél celého krušnohorského hřebenu na obou stranách hranice. Po roce 1730 je doloženo, že brambory byly v Krušnohoří rozšířené souvisle.
Brambory se na dlouhou dobu staly hlavním denním pokrmem obyvatel Krušných hor. Za typické bramborové pokrmy Krušných hor můžeme dnes považovat „kouřící dívku“ (Raachermad), „bramborový koláč“, bramborové knedlíky, bramborové placky „Goldenen Klitscher“ nebo bramborový pokrm zvaný „frackové“.
Region kolem Abertam, ale především Abertamy jako takové, byly v 17. století díky produkci výjimečného sýra známy takřka v celé Evropě.
Jak známo horníci si drželi kozy pro vlastní obživu. Díky bohatství bylin dávala zvířata tučné a lahodné mléko, ze kterého se vyráběl také kozí sýr. O vzhledu Abertamského kozího sýra se dochovaly zmínky:
Měl mít velikost sucharu, nebo dvoutolarové mince. Na horní straně se nacházela díra jako jeho obchodní značka. Barva měla být nazelenalá, protože se při výrobě přidávaly do tvarohové hmoty sušené drcené byliny a z části také lehce plesnivý chléb. Chuť byla popisovaná jako jemná, lehce slaná. Konzistence byla kyprá, ale ne drobivá. Tyto ceněné vlastnosti dělaly Abertamský kozí sýr známým a oblíbeným i za hranicemi země.

Krušnohorské tradice
Vánoční štědrovečerní večeře znamenala štědře prostřený stůl s devatero pokrmy - devatero (Neunerlei, nářečně Neinerlaa).
Původně jedly rodiny tradiční „devatero“ v šest hodin odpoledne (východ první hvězdy). Skládalo se podle dochovaných údajů z následujících pokrmů:
1. Klobása nebo vepřová pečeně s čočkou – čočka proto, aby se rodina v novém roce těšila bohatství.
2. Sleď s jablečným salátem.
3. Jahelná nebo krupicová kaše – aby peníze nedošly.
4. Podmáslí, aby člověka nebolela hlava, nebo žemle v mléce, aby krajky zůstaly bílé.
5. Červená řepa, aby líce zůstaly rudé, jinak zelný nebo jablečný salát.
6. Zelí na sladko, aby šla práce lépe od ruky, nebo kysané zelí, pečeně či uzenina, taky kapr, skopové maso a hlávkové zelí.
7. Knedlíky, aby se tolary přikutálely.
8. Sušené houby nakyselo nebo dušené.
9. Pečené švestky.
Z Královéhradeckého kraje i z Podkrkonoší je známo, že jahelník znamená příchod peněz do stavení, jáhly s houbami či hubník štěstí, krupice hodně dětí, hrách i čočka měly opatrovat děti před vředy a vyrážkami, zelí a řepa proti svrabu a různé dušené sušené ovoce se užívalo pro svornost.
Podobně polévka byla základem života, ryby nesly význam náboženský, aby byli lidé účastni Slova Páně, černý kuba z hub, aby byl každý šťasten po celý rok. Zelí mělo chránit před zimnicí, červená řípa před úplavicí a knedlíky před hladem. Závin jablečný, aby se měl každý dobře, několik zrnek jalovce prý stačilo proti moru a nakonec trochu alkoholu, by nebylo žízně v pilné práci.