ENZEDRA Bílá místa rolnické historie: Místní užitkové a okrasné rostliny jako cesta ke zvyšování druhové rozmanitosti regionu

Na zahradě

Tuřín nebo-li zelí chudých je kořenová zelenina, na které si lidé pochutnávají něco kolem čtyř tisíc let. Bulvy příjemné chuti, lehce připomínající pikantní kedlubnu, vykazují i zajímavé léčivé účinky: pročišťují krev, pomáhají při léčbě po operacích a zlomeninách, mají antibakteriální účinky a pomáhají trávení. Obsahuje hodně vápníku, vitamínu C a betakarotenu.
Dříve se používal hlavně jako tzv. „tuřínové zelí“, ale v současnosti máme daleko více fantazie při jeho použití v kuchyni. Vynikající jsou hranolky či lupínky z tuřínu prudce osmažené na kvalitním oleji, strouhaný tuřín lze přidat do zeleninového salátu a chroupání plátků jen tak na chuť se taky může stát docela dobře návykovým mlsáním. Oproti lehce syntetickým chipsům docela zdravým.


Jahody samozřejmě nechybí ani na té pokusné ve Staré Vsi. Keříky jsou na záhonech druhým rokem, proto je úroda i přes sucho velmi dobrá. Bez „pomocníků“ by se sklizeň určitě neobešla.
S ovocem, tedy vlastně s jahodami, protože to bylo vždy první ovoce v roce, se pojila zajímavá pověra. Žádná maminka, které zemřelo dítě, nesměla ochutnat žádné ovoce před sv. Janem (24. 6.). Pokud by to porušila, pak Panna Maria, když rozdává ovoce v ráji dětem, by takovému dítěti řekla – „tobě nic nedám, maminka ti to snědla!“ Pokud se zamyslíme, zda pověra má či nemá smysl, nutno se přiklonit spíš k tomu prvému. Dětská úmrtnost byla vysoká, a tak většina žen měla tento smutný zážitek. A protože bylo potřeba po zimě vitamínově přilepšit hlavně dětem, ono varování mělo vlastně svou racionální podstatu.




Přísloví o inteligenci sedláka nepřímo úměrné velikosti brambor je všem známo. Nutno věřit, že právě výpěstky v projektu ENZEDRA – Bílá místa rolnické historie jsou výjimkou potvrzující pravidlo. I přes suché léto velikost některých brambor skutečně stála zato, ale je pravda, že povětšinou odpovídala právě tomu suchému létu. Bramborová sadba tak připravila kus pokusné zahrady pro další plodiny v příštím roce.

Brambory jsou dobře uloženy a čekají na zpracování. V době adventní budou využity při vaření podle starých ještě českoněmeckých receptů, třeba právě na tradiční devatero – štědrovečerní menu našeho kraje.


Podle vzpomínek seniorů se na zahradách vždy pěstovala především kořenová zelenina – mrkev, celer a petržel, vždycky pár řádků zelí a kapusty (hlávkové a růžičkové), nikdy nechyběla fazole a hrášek. Hlavně pro děti tady byly jahody. Nebylo jich moc a nebyly nijak velké, ale většinou byly. Na co se děti těšívaly už od jara, byla rebarbora. Její velké listy rašily po prvním sněhu někde v koutě u plotů a po kyselých silných řapících se zpravidla objevovala podle tehdejší terminologie kopřivka (dnes bychom to nazvali alergickou reakcí). Z koření nechyběl třeba libeček, dobromysl a pažitka. Zlatým pokladem pro stravování byly samozřejmě brambory, kterých se pěstovalo tolik, jak byla velká domácnost a kolik dovolila zahrada či políčko.



Protože se během roku lidé setkávali se svátky blízkých, s pohřby a svatbami, nechyběly květiny, ty se používaly i při církevních příležitostech. Rozmanitost druhů odpovídala jak místním zvyklostem, tak samozřejmě možnostmi danými podnebím Krušných hor. Obvyklými květinami byly narcisy, růže, kopretiny, řeřicha, šeřík, měsíček používaný jako léčivka, zvonky a další.
Tyto plodiny se postupně objevují na pokusné zahradě ve skanzenu Stará Ves (součást Podkrušnohorského zooparku Chomutov) tak, aby je mohli poznávat všichni návštěvníci skanzenu.




Pro dobrý průběh zejména zahradních prací byla do projektového týmu získána paní Dagmar Šamonilová. Dášenka, jak je všemi láskyplně oslovována, vystudovala střední školu zahradnickou. Její dovednosti, znalosti a cit pro vše, co oplývá schopností fotosyntézy, nepochází jen ze studia a z dlouhé praxe, ale hodně se naučila i od svého otce. Díky naší kolegyni je zahrada nejen pokusnou, ale skutečně ukázkovou.


© 2020 - Ing. Vladimír Zvala