Ze vzpomínek pamětníků
„Z brambor dělala maminka uhlířinu, to byly brambory a knedlíky opečené
na sádle. Měla jsem to moc ráda.“
„Ze zelí dělala maminka golubce nebo taky se říká holubky (pozn. plněné
zelné závitky) a pak jsme měli rádi mačanku (pozn. polévka s paprikou,
houbami a masem). Taky jsem měla ráda bramborový guláš. Chleba jsme
chodili kupovat. Hodně pekla různé placky a buchty.“
„Zelí se nakládalo se solí a s kmínem. Pak se dělala zelňačka, vepřo-
knedlo-zelo nebo salát ze zelí s jablky a s křenem. Měli jsme taky kozu a
mléko bylo normálně na pití a sýry.“
„Maminka vařila granadýrmarš, to byly brambory a nudle opečené na
cibulce. Přidávala se do toho jen sůl a pepř, paprika ne, tu si nepamatuji.
Taky jsme dělávali škubánky. Vařené osolené brambory maminka v hrnci
prošťouchala a zasypala moukou (pozn. – nepamatuje si, jakou). Pak se to
po kouskách opékalo na sádle. Někdy si to vzali jen tak, někdy se polilo
usmaženou cibulkou, ale taky to mohlo být na sladko.
Další jídlo byly nočky z mouky a vajec, bývaly s mákem. Tomu jsme říkali
kudlanky.“
„Moc rádi jsme měli taky kulajdu s houbami – bramborovou polévku s
kyselým mlékem, cibulí a koprem.“
„Při mlácení jsme jedli domácí uleželý tvaroh s paprikou, se solí a kmínem.
Napěchovalo se to do hrnku, zavázalo a za týden to bylo výborné.“
„Z obilí se pekl hlavně chleba. Moje tchyně dělala chleba a pak ve vyhřáté
peci pekla koláčky. Ty se dělaly s mákem, tvarohem, jablky nebo zelím.
Každý byl jiný, ne vše dohromady. Taky se peklo něco jako dalamánky.“
„Chleba se pekl na 14 dní, obyčejně se peklo v sobotu. Pec jsme vytápěli,
dvířka musela být zavřená. Pak se všechno hrablem vyhrabalo a vymetlo.
Chleba se dělal jen ze žitné hladké mouky a s kmínem. To si pamatuji
nejvíc.“
Interessant n.1
Cit. M. H.: „Kolem Kovářské byly sněžné jámy, byly tam už za Napoleona. V
nich se držel sníh a led celý rok. Z tama se vozil led, kam bylo potřeba.
Třeba na ledování po úrazech, co měli vojáci. Když třeba to utrhlo nohu a
bylo potřeba zastavit krvácení, tak tam v horách na to dávali ten led z
ledových jam.“
V Koporeči sedlák Wenzel Gallin vyšlechtil hrušeň – pozdní zimní
máslovku. Ta potom dostala název podle osady – koprčka.
Gallin žil v letech 1722 – 1802, hospodářstvísvého otce převzal v roce 1746.
To pak v roce 1778 předal svému synovi a věnoval se zejména šlechtění
hrušní. Podařilo se mu vypěstovat odrůdu pozdní zimní máslovky, která
následně zlidověla právě pod názvem koprčka.
Zvláštnost této odrůdy spočívá hlavně v tom, že se sklízí v době, kdy jsou
plody ještě tvrdé a při ochutnání se netěší dobré chuti. Je proto potřeba je
řádně uskladnit, nejlépe do sklepa, kde dozrají, změknou a zežloutnou a
teprve potom je doceněna jejich výborná chuť.
Zdroj – www.oulisnice.cz
Cit. I. F.: „V zimě jsme dostávali na cestu do školy do kapsy na zahřátí
čerstvě uvařenou teplou bramboru. Ta nás zahřála a pak jsme ji ve škole
snědli na svačinu.“
Cit. K. M.: „Po r. 1961 nařídil Chruščov, že se musí všude pěstovat
kukuřice. Houby o tom věděl, jenom si myslel, že když to roste na
černozemi na Ukrajině, tak to poroste všude. Ve škole jsme měli strach
neposlechnout. Tak jsme to udělali tak, že jsme ji jeden rok na školní
zahradě vyseli, dělali o růstu zápisky a na podzim, když došly první mrazy,
byla pořád malá a zelená. Klasy byly v mléčné zralosti. Tak jsme sepsali
zprávu, že tady to nejde a že dalším výsevem bysme způsobili škodu
národnímu hospodářství. A měli jsme pokoj.“
Krušnohorské tradice
Devatero (Neunerlei, nářečně Neinerlaa) Tradiční štědrovečerní pokrm.
Původně bylo „devatero“ vánoční jídlo skládající se z devíti částí, jež rodiny
jedly tradičně na Štědrý večer v šest hodin odpoledne (východ první
hvězdy). Skládalo se podle dochovaných údajů z následujících pokrmů:
- Klobása nebo vepřová pečeně s čočkou – čočka proto, aby se rodina v
novém roce těšila bohatství. - Sleď s jablečným salátem.
- Jahelná nebo krupicová kaše – aby peníze nedošly.
- Podmáslí, aby člověka nebolela hlava, nebo žemle v mléce, aby krajky
zůstaly bílé. - Červená řepa, aby líce zůstaly rudé, jinak zelný nebo jablečný salát.
- Zelí na sladko, aby šla práce lépe od ruky, nebo kysané zelí, pečeně či
uzenina, taky kapr, skopové maso a hlávkové zelí. - Knedlíky, aby se tolary přikutálely.
- Sušené houby nakyselo nebo dušené.
- Pečené švestky.
Vánoční štědrovečerní večeře znamenala štědře prostřený stůl až s
devatero pokrmy.
Z Královéhradeckého kraje i z Podkrkonoší je známo, že jahelník znamená
příchod peněz do stavení, jáhly s houbami či hubník štěstí, krupice hodně
dětí, hrách i čočka měly opatrovat děti před vředy a vyrážkami, zelí a řepa
proti svrabu a různé dušené sušené ovoce se užívalo pro svornost.
Podobně polévka základem života, ryby význam náboženský, aby byli lidé
účastni Slova Páně, černý kuba z hub, aby byl šťasten po celý rok, zelí, aby
byl chráněn před zimnicí, knedlík, aby byl stále syt, závin jablečný, aby se měl dobře, červená řípa, by chránila před úplavicí, několik zrnek jalovce proti moru a trochu alkoholu, by nebylo žízně v pilné práci.