Nahlížení do minulosti – z paměti seniorů

Při pohovorech s pamětníky se postupně dařilo získávat takové informace a údaje, které se neobjevují v žádných písemnostech. Nebyl totiž důvod. Během let je (nyní) senioři nepovažovali za tak důležité, aby byly hodné jakéhokoliv zápisu. Snad je něco místy v dopisech nebo možná osobních denících asi tak, jako kdysi zapisoval své zážitky Jan Jeník z Bratřic. Také jeho zápisky jsou dnes cenným dokumentem dávných dob stejně, jako za krátkou dobu budou zapsané vzpomínky dnešních seniorů.

Zajímavosti z pamětí seniorů:

V zimě jsme dostávali na cestu do školy do kapsy na zahřátí čerstvě uvařenou teplou bramboru. Ta nás zahřála a pak jsme ji ve škole snědli na svačinu.

V okolí Chomutova se pěstoval tuřín, který se zpracovával na tzv. tuřínové zelí v konzervárně, která cit. „stála před bývalýma kolejema“ (Pozn. dnes mezi ulicemi Bezručova, Škroupova a Blatenská, pravděpodobně mezi čp. 4246 a 85). Tuřínové zelí bylo velice jemné a vyváželo se do celého světa v objemech cit. „po vagónech“. Vozilo se např. do Holandska a za zelí se přivážely ryby do rybičkárny v Kovářské. Tady se z nich vyrobily slanečky, tise uložily do sklepů, zaledovaly se a do obchodů po republice se rozvážely v průběhu roku. Toto si pamatuje a dále zná z vyprávění svých rodičů.

Cit: „Kolem Kovářské byly sněžné jámy, byly tam už za Napoleona. V nich se držel sníh a led celý rok. Z tama se vozil led, kam bylo potřeba. Třeba na ledování po úrazech, co měli vojáci. Když třeba to utrhlo nohu a bylo potřeba zastavit krvácení, tak tam v horách na to dávali ten led z ledových jam.“

„Po r. 1961 nařídil Chruščov, že se musí všude pěstovat kukuřice. Houby o tom věděl, jenom si myslel, že když to roste na černozemi na Ukrajině, tak to poroste všude. Ve škole /Pozn.: pochází z města v nadmořské výšce přes 550 m. n. m./ jsme měli strach neposlechnout. Tak jsme to udělali tak, že jsme ji jeden rok na školní zahradě vyseli, dělali o růstu zápisky a na podzim, když došly první mrazy, byla pořád malá a zelená. Klasy byly v mléčné zralosti. Tak jsme sepsali zprávu, že tady to nejde a že dalším výsevem bysme způsobili škodu národnímu hospodářství. A měli jsme pokoj.“

Při mlácení jsme jedli domácí uleželý tvaroh s paprikou, se solí a kmínem. Napěchovalo se to do hrnku, zavázalo a za týden to bylo výborné.