Projekt se blíží ke konci

Projekt pomalu plní vše, k čemu se zavázal.

Proběhla řada pohovorů s pamětníky, kteří se podělili se svými zkušenostmi a zážitky z dávných desetiletí. Podařilo se navštívit a zkoumat řadu zajímavých míst. Prostudovat listiny, o které se dlouho nikdo nezajímal – zápisky zemědělců, poznámky o počasí, kroniky, staré knihy. Pěstování na ukázkových pozemcích se zaměřilo na plodiny, které byly opakovaně ověřeny jako nejčastější v dlouhodobé historii kraje. Na ukázkové zahradě rostly plodiny v té skladbě, jak tomu bylo sto i více let zpět. Byla nalezena, vyzkoušena a zájemcům předložena řada někdy neobvyklých chutných jídel podle velmi starých receptů, uvařených zejména z vlastních výpěstků.

Bylo ověřeno, že zúrodnění pole tradičními postupy z původního úhoru je velmi pracné, personálně i časově náročné a není, i přes vynaloženou péči možné, realizovat v průběhu jednoho, dvou či tří let. I to je nutno považovat za velmi důležitý závěr projektových prací. Uvědomit si, že likvidace stávajících polí přeměnou na stavební parcely je značně rychlejší a snadnější než opačný proces. Bydlet máme kde, s potravinovou soběstačností to časem může být horší.

Není pominutelný ani zájem a postavení dětí a mládeže v tomto dlouhém řetězci. Žijí v době, která je jakoby přesvědčuje o tom, že brambory vznikají v pytli a maso je beztvarým balíkem v chladicím boxu. Přesto mají představu o barevných zahradách se záhony mrkve i květin. Chtěly by být hospodáři spíš v barevné zahradě, ale zatím neví, jak na to.

Metodiky a písemné zpracování výsledků se připravuje tak, aby veškerá práce mohla být poskytována i dál.
Všechny zatím zjištěné poznatky byly předávány dál zájemcům z řad laické i odborné veřejnosti, na české i německé straně.
Díky programům Evropské unie a díky její finanční podpoře jsme se dostali zpět k historii proto, aby mohly být vyholené zahrady a smutná pole v budoucnosti opět plné barev.